Krakovec

• místní část

Nejstarší dějiny Krakovce sahají pravděpodobně až do Velkomoravské říše . Protože se z tohoto období nezachovaly  žádné písemné zmínky, místní tradice a pověsti uvádějí, že Krakovec navštívili při své misijní cestě v letech 863-867 moravští věrozvěstové  sv. Cyril a Metoděj, kde na návrší posvětili pohanskou svatyni na Křesťanský kostel a kopec dostal nový název – Hora Světina.

Návštěvu Cyrila a Metoděje nám dodnes připomíná cyrilometodějský kamenný kříž u kapličky Panny Marie za vesnicí u silnice k Laškovu.

Další zmínka je spjata s existencí tzv. „Polské cesty“, která spojovala Prahu s Krakovem. Předpokládá se, že jedna z větví této cesty vedla  od 2. poloviny 10. století do počátku století 13. z Prahy přes Litomyšl, Jevíčko, Konici, Krakovec, Náměšť na Hané do Olomouce a potom přes moravskou bránu směrem na sever do Polska.

První písemná správa o Krakovci pochází z r. 1276, kdy syn olomouckého měšťana Jindřicha převzal po otci biskupské léno Krakovec.

V zemských deskách Olomouckého kraje je rovněž uvedeno, že v r. 1342 Ondřej z Krakovce koupil od Sudy z Bohuslavic les Lipinu  a v r. 1348 spojil své jmění s Radslavem z Měnína. V r. 1355 se však Ondřej s Radslavem rozešel, odstoupil  mu Krakovecký dvůr a vstoupil ve spolek nový se svými synovci , Bohuslavem a Adamem z Rakové.

V r. 1374 vše co měli lénem v Krakovci, německou  Rakovou a půl moravské Rakové (dnešní Rakůvka) s poplužním dvorem zapsali markraběti Joštovi, který pak ponechal Krakovec v léno Jankovi z Babic, jehož rod se od té doby psal z Krakovce, a to i tehdy , kdy už Krakovec nevlastnil.

V r. 1397 Janek z Krakovec prodal Krakovec s tvrzí a dvorem , dvůr na Rovině a ves hořejší Rakovou (dnešní Rakůvku) Petrovi z Kravař a na Plumlově.

Později se stal Krakovec majetkem markraběte, kterým byl král Jiří z Poděbrad, jenž jej v r. 1460 vdal v léno Janu a Mikuláši Chudobínovi z Bořic. Rod Chudobínu vlastnil Krakovec až do r. 1536, kdy horu Světinu daroval obci a panství prodal Michalu Bítovskému ze Slovíkovic.

Ze zápisu o prodeji panství, zaneseným do zemnských desek až v r. 1540 se dovídáme, že Havlu Chudobínovi z Bořic se podařilo vytvořit dosti rozsáhlé panství, ke kterému patřila tvrz, dvůr a vesnice Krakovec, Bohuslavice, Rakůvka, Polomí a Luká.

Bítovští však Krakovec nevlastnili dlouho. Po smrti Hynka bylo panství prodáno Janu mladšímu ze Zástřizl.

Zápis o prodeji byl v zemských deskách olomouckého kraje proveden až v r. 1609.

Jan mladší ze Zástřizl spolu ze svou manželkou Magdalenou Lichnovskou z Voštic postavil v r.1613 v renesančním slohu nynější zámek, jehož zvláštnost spočívá v tom, že spojuje panské renesanční sídlo z pozůstatky starší tvrze.

Za zmínku stojí, že Jan mladší ze Zástřizl byl aktivním účastníkem stavovského povstání českých pánů, které bylo poraženo 8. listopadu r.1620 na Bílé hoře. Za účast v povstání byl Jan potrestán ztrátou veškerého majetku. Ten byl na přímluvu Kardinála Františka z Dytrychštejnu darován v r.1625 městu Mikulovu. Za zajímavost stojí, že se jednalo o  Krakovec se zámkem, dvorem, pivovarem a palírnou, ves Bohuslavice s dvorem a hostincem, Ludmírov s dvorem , Hvozd z mýtem, hostincem a sklepem, Otročkov a Dětkovice. V r.1657 koupil Krakovecké panství o města Mikulova kníže Ferdinand z Dytrychštějnu, avšak již v r. 1661 panství prodává chorvatskému plukovníkovi Marku Lubeničovi z Kapelletu, který nechal postavit v letech 1682-1686 na hoře Světině nynější barokní kapli Sv. Antonína Paduánského.

V r. 1691 koupila panství Marie Rozálie z Proskovic , rozená hraběnka z Thurnu.

Dále pak Krakovecké panství získává v r.1712 Antonín Dominik Winkler – rytíř z Winklersberku , který v roce 1716 přikoupil ještě panství v Čechách pod Kosířem a v r.1724 panství Drahanovice. Během několika let se mu však podařilo spojené panství natolik zadlužit, že asi v polovině roku 1731 uprchl ze země.

V r.1732 toto panství koupil Adam Ignác – hrabě z Berchtoldu se svou manželkou Annou rozenou svobodnou paní Aichbühlu. Nový  majitelé bydleli v Čechách, avšak Krakovec zůstal sídlem patrimoniální správy až do jejího zrušení. V r. 1753 prodal hrabě z Berchtoldu všechna tři panství svému zeti c.k. Ratmistru Jiřímu Antonínovi- svobodnému pánu z Grechtleru, který panství vlastnil do r. 1768, kdy se novým majitelem stal tajný rada Emanuel Teller Menezes z Castři, vévoda ze Sylva Tarouca. V r.  1797 potom převzal panství jeho nejstarší syn František Jozef I.. který se oženil z Leopoldinou – hraběnkou s Ternbery – Mander  - Scheidu. V manželství se jim narodilo 7 dětí z nichž 5 se dožilo dospělosti. U všech čtyř možných potomků můžeme zaznamenat zajímavou skutečnost a to, že každý z nich byl určitou dobu vlastníkem panství.

Jako první se ujal panství nejstarší syn František, jehož následoval bratr Ervín Vilém, po jeho tragické smrti přebral panství mladší bratr páter Bedřich, vlastenecký kněz  a později čestný kanovník vyšehradské Kapituly, který se správy panství vzdal ve prospěch nejmladšího bratra Augustina Alexandra, který se v r. 1847 oženil s Gizelou – hraběnkou ze Stauberku. Oba manžele byli milovníky výtvarného umění a často u nich pobýval malíř Josef Mánes. Z Augustinových dětí se Jindřiška stala dámou u stavu šlechtičen v Praze. Syn Arnošt získal sňatkem s jedinou dcerou a dědičkou Alberta – hraběte Nosnitz – Rienecko. Kromě jiných statků získal  i panství Průhonice u Prahy.

Majitelem českého panství se stal Augustinův nejstarší syn František Josef II.

Po vyhlášení Československé republiky v r. 1918 bylo panství pojato do záboru při provádění pozemkové reformy v letech 1923-1926. Z celkové výměry 2469 ha zůstalo vlastníku 1570 ha. Na bývalém panství Krakovec byl majiteli ponechán zámek s dvorem , ze kterého však bylo 42 zájemcům rozděleno  45 ha polí.

Po skončení II. světové války byl v červenci 1945 majetek Sylva Tarouca v Čechách pod Kosířem zkonfiskován. Po zrušení vrchnostenských úřadů (patrimoniální správy) byly podle zákona z r. 1849 ustaveny obce. Také Krakovec se stala samostatnou obcí, v jejím čele stálo 12 starostů v pořadí:

Jiří Kaláb, František Trnka, František Hrazdil, Antonín Kaláb, František Trnka, František Hvozdecký, Jan Koudelák ,Karel Konečný ,Josef Nantl ,Josef Janeček ,František Hvozdecký ,Stanislav Hrazdil

po volbách v r. 1946 stálo v čele obce Krakovec, 5 předsedů Národního výboru v pořadí:

- Karel Konečný, František Konečný , Jaroslav Chytil , Josef Kaláb, Václav Mačkal

V r. 1963 samostatná obec Krakovec zanikla a od 1. června tohoto roku se stala místní částí obce Laškov.